
Noc, černočerná tma. Místy blikající světla na stěnách od aut.
Ticho.
Zničená. Nekonečný pláč.
Myšlenky na to, že vážně potřebuju pomoct.
Připustila jsem si to.
Poprosit mámu, aby mně k nějakýmu objednala?...
Jejich dcera už nebude ta bezproblémová, opět s ní budou jen starosti.
Vím jen jedno, takhle se dál ničit nemůžu.
Potřebuju lehce dýchat.
Ozvu se na konci víkendu, potřebuju si vše promyslet.
Potřebuju odborníky.
Možná proto mi nejde hubnout, nejdřív potřebuju vyřešit jiné věci, ne to řešit jídlem.
Comments
Beru, hrozně ti držím palce.
Drž se kočko :(
hodně štěstí!!!
Taky bych k tomu psychologovi nejradši šla, možná by se hodně vyřešilo...
Doufám, že ti pomůže :)
drž se, krásko(
A ozvi se!
Řeším teď to samé..Udělej to! Pomůže to!
Snad ti to pomůže.. ;) Držím palce!! :)