Nějak jsem zapomněla napsat. Jsem u přítele a snažím se naučit na ten středeční zápočet.
Utvrdila jsem se v tom, že svýmu kamarádovi nemůžu říkat už vůbec nic.
Vlastně si ani panu T. nemůžu stěžovat. Proč?
Po pár hádkách jsem si přečetla chat mezi těma dvěma.
Nikdy už nechci, aby mě tam rozebírali, jak jsem neschopná, líná, tvrdohlavá, že si jen stěžuju...
Mýlila jsem se, nedokázali pochopit, že tenhle problém okolo jídla je nemoc, že to není lehké.
Už jim nikdy nic neřeknu, nikdy neprojevím bolest, slabé místo, protože mě to akorát zničí.
Zároveň jsem si uvědomila, že to možná není tak těžké jak to vypadá...
Teď jím co chci, sladké a tak... Váha vysoká, ani neklesla po těch pár dnech snažení.
Zamotaný kruh. Mám vztek na sebe i na ostatní.
Nevydím z toho cestu ven.
Jakoby zase přicházelo špatné období a já se začala smiřovat s tím, že takhle tlustá už zůstanu.
Comments
Stay strong, darling.. To zvládneš, tohle je prostě jenom horší období.. A navíc, budou Vánoce, sladký k tomu patří. (;
no jo no, jsou kamarádi a kamarádi, někdo tě podrží a někdo pomluví, to moc dobře znám... :-/ musíš si vybrat, kdo je ten správný :)