Strach mě vždy přemůže, nutí mě vycouvat z mých rozhodnutí, ať už ohledně nové školy nebo zatraceného hubnutí. Taky se někdy tak bojíte, že vaše kroky budou chybné? Je to moje slabina. Ale... Chci do toho jít naplno. Právě teď mi přijde nejlepší rozhodnutí to tu na chvíli opustit. Až na váze uvidím 55, vrátím se, to vám slibuji na 100%. Jen už nechci před něčím utíkat, nechci se vymlouvat. Že opustím blog to mi pomůže? Ne, ale budu mít větší touhu se sem vrátit a pomoct vám tak jako vy mně teď. Už totiž nesnesu ten neustálý kolotoč, který se zrychluje a zrychluje a můj žaludek je čím dál tím víc slabější. Je to jen o tom chtít a upřesnit si co v životě chci. Kde se vidím za pár let? Hubená dospělá žena si to kráčí z práce, která ji baví, po dobré vystudované vš, s 2 dětmi a panem T, ruku v ruce. Tak jednoduché to ale nebude.
Činy Taylor, činy.
Vím, že se nikdy nevzdám, ale být na mrtvém bodě?
Někdy si ale říkám, že by mě ani smrtelná nemoc nedonutila.













